Účast na pacovském turnaji byla povinností. Ať už z pohledu pořádajícího týmu nebo touhou po převzetí nadvlády ve florbale v Pacově. Konečná soupiska Honzíků byla známá až den před samotným turnajem, jelikož někteří hráči opustili naše řady a turnaj odehráli za jiný tým. Hráčů, kteří chtěli hájit své barvy, moc nezůstalo, ale i ta hrstka statečný se chtěla poprat o „kovy nejcennější.“ Na turnaj jsme museli dorazit už brzy ráno, abychom obstarali organizaci turnaje. Vidět ty zrádce, kteří opustili naše barvy, dodávalo našemu, početně slabému, týmu ještě více odvahy poprat se o titul s Mistry Pacovského florbalu. Ale co to?! Po příchodu do haly jsme zjistili, že obávaný soupeř Blbounů ani nedorazí. Rozklepali se jim snad kolena? Značně nás tato ztráta hlavního účastníka postihla, že se smíchy popadáme za břicho ještě teď. Míra si na to musel okamžitě otevřít své 1. pivo, aby se dostal do zápasové nálady. Nemohli jsme se smát dlouho, protože na nás čekali jiní soupeři, kteří na tomto turnaji chtěli také zvítězit.

Fotky z turnaje jsou k nahlédnutí ZDE.

Pacovští Honzíci – Minipivovar 6:0

První náš zápas byl proti týmu Minipivovar. Zhruba jednu minutu před úvodním hvizdem jsme se scházeli na hřiště, i když jsme nevěděli kdo bude hrát. První kdo přišli. Byly Jára, Matěj, Milan, Nesvák. Kde je Šivid? „Už si zavazuje boty v šatně! “ zakřičel někdo z davu. Pro Míru jsme šli najisto do bufetu. Byli jsme komplet a tak první naše utkání mohlo začít. Hra měla hned od úvodního buly dobré tempo. Soupeř se skládal z mladých, běhavých kluků a v bráně měli svojí jistotu, brankářskou legendu pacovského florbalu, Tondu Švece. Jenže byl to náš první zápas a my se nechtěli nechat zostudit. Soupeř však dlouho odolával našim střelám, ale po prvním vstřeleném gólu byla znát mladická nerozvážnost a ani skvěle chytající Toník konečnému skóre 6:0 nedokázal zabránit. Měli jsme zhruba hodinu na to, abychom zregenerovali naše síly. Někteří však vypomáhali pořadatelské činnosti, někteří, spíše některý zavítal do bufetu!

Pacovští Honzíci – WC Vejvarka Garbage 4:1

K druhému zápasu jsme nastoupili proti týmu WC Vejvarka Garbage. Byl to tým složený převážně z našich hráčů a nás nečekalo nic lehkého. Před zahájením jsme se sešli jen v 5-ti na hřišti. Opravdu jsme to počítali a jeden nám chyběl! Byl to Šivid, který nic neřekl a nechal nás na pospas dalším zápasům. Hrát proti Bobinovi byl náš sen! Zápas nebyl nikterak lehký. My šetřili síly a hrozili jsme jen z několika výpadů. Soupeř v čele s Bobinem a Papiňákem nám dávali co proto, ale střely od Bobina létaly spíše do řad diváků než do blízkosti naší brány. Nám se ovšem podařilo dát 2 rychlé góly po soupeřových chybách v obraně a stav 2:0 byl hned veselejší. Soupeř ovšem dokázali snížit na 2:1 a my se začali bát o výsledek. Netrvalo dlouho a soupeř udělal další chybu v obranné fázi a my utekli na rozdíl dvou branek. Po zbytek zápasu jsme nechtěli dopustit drama a tak jsme se snažili míček držet na našich holích. To přineslo také odměnu v podobě gólu na 4:1 a tímto výsledkem také zápas skončil.

Pacovští Honzíci – Šmoulové 10:3

Celá tabulka šesti týmů byla tak zamotaná, že jsme nedokázali přesně určit, jestli máme postup mezi 4 nejlepší týmy jistý. K dalšímu zápasu proti Šmoulům nás přišla podpořit naše nejmladší fanynka Elenka Nesvačilová. Ukázalo se, že florbal se jí opravdu líbí a doufejme, že do budoucna se k nám připojí jako hráčka. My jí nechtěli zklamat a náš třetí zápas vyhrát. Ovšem byli jsme zase pouze v pěti na hřišti. Zápas nebyl nijak lehký. Hned v prvních 4 minutách jsme inkasovali krásné góly. Jára se za nimi mohl pouze otočit a vyndat balónek ze své branky. My prohrávali 2:0. To se Elence nelíbilo a chtěla skoro odejít. S tím jsme museli něco udělat. To jsme také dokázali. Vstřelili jsme branku a snížili tak na 2:1. Co ale soupeř?  Ten si to nenechal líbit a utekl opět o 2 góly. V tu chvíli jsme přestali být vážní a začali být ještě vážnější. Začali jsme hrát jako jeden muž a do soupeřovy branky po krásných kombinacích začal padat jeden gól za druhým. Tento zápas skončil výsledkem 10:3 a naše nejmladší fanynka mohla být spokojená.

Pacovští Honzíci – Fotbalisti 9:2

K dalšímu zápasu proti fotbalistům jsme měli pouze jediný zápas na odpočinek. Od začátku jsme zase hráli bez střídání. Soupeřův úkol byl jasný, uběhat nás! Fotbalově dobře připravený soupeř s dobrou fyzičkou si na nás však nepřišel. Jak jsme skončili poslední zápas, tak jsme nastoupili i k dalšímu. Míček jsme drželi my a soupeřovi jsme nedávali moc šancí na vítězství v tomto zápase. Kdo běhal, byl především soupeř, ale bohužel bez míčku na svých hokejkách. Konečný výsledek 9:2.

Pacovští Honzíci – Yellow pub Samšín 12:3

Poslední zápas ve skupině byl proti týmu Yellow pub Samšín, kde hrál Oňas, Leoš v bráně a především hvězda Honzíků z minulých let Kepy. Když jsme viděli Kepyho, věděli jsme, že bez střídání na něho stačit nebudeme. A tak i my jsme si na pomoc přivolali pelhřimovskou legendu Patyho (sice gólů moc nedal, ale alespoň byl do počtu). Zápas začal. Natěšený soupeř se urputně snažil dobít naší „zamčenou“ bránu! Ale marně. To co se nám nedařilo doposud, se začalo dařit v tomto zápase. Přesné nahrávky končili střelou, která téměř vždy našla bránu. O půlce, kdy na světelné tabuli svítilo skóre 8:0, přišla na střídačku za Járou jeho přítelkyně. V ten okamžik se na nás Jára vyprdl! To vyústilo v to, že jsme museli začít hrát v pěti s prázdnou bránou. Bylo jasné, že čisté konto neudržíme, ale také jsme nechtěli ztratit vedení. Leoš v bráně si chtěl určitě také odpočinout, když viděl svého bratra na naší střídačce. V tom šok. Já na bráchu, brácha na mně! Oni se sprostě vyměnili. Najednou stál v soupeřově bráně náš brankář! Bylo dobré či špatné mít šestého hráče na hřišti? První Matějova střela na bránu a my čekali, že se Jára uhne. A on nechtěl! Naštěstí do konce zápasu zbývali 2 minuty a my, tak bez ztráty bodu, vyhráli skupinu.

Pacovští Honzíci – Šmoulové 6:1

Čekal nás předposlední zápas turnaje a to o postup do finále s týmem Šmoulů. Už ve skupině jsme je dokázali porazit, ale zároveň nás také hodně potrápili. Nevěděli jsme, co uděláme s Járou, který nás nechal minulý zápas na pospas. Ale pro jeho smutné oči jsme ho vzali na milost. Nečekaně se nám vrátil také Šivid, kterého už nikdo nečekal, a tak jsme mohli nastoupit v plné síle. Od úvodní buly bylo jasné, kdo bude diktovat tempo hry. Soupeř zprvu odolával naším střelám. Nechtěl nám to vítězství dát zadarmo. Nakonec jsme však dokázali prolomit soupeřovu obranou zeď celkem šestkrát. Vítězstvím 6:1 jsme se mohli těšit do finále a stát se MISTRY Pacova.

Pacovští Honzíci – WC Vejvarka Garbage 8:2

Poslední zápas dne, poslední náš zápas a přímo finále. Náš vytoužený sen se stát vítězi turnaje a zároveň mistry Pacova. V souboji mezi Pacovskýma Honzíkama a týmem WC Vejvarka Garbage, kde se napětí mohlo krájet, se rozhodne o celkovém vítězi. Finále se hrálo na 2×15 minut. Žádnému z týmů nezbývalo moc sil a bylo jasné, kdo neodpadne fyzicky, vyhraje. Po začátku byl zápas vcelku vyrovnaný. Akce se střídali na obou stranách a bylo jen na gólmanech, jak který svůj tým podrží. Naštěstí první branky jsme vsítili my. Stav 3:0 byl pro nás příznivým. Netrvalo dlouho a ze soupeřovy strany snížil Bobin překrásnou střelou, před kterou jsme zůstali stát všichni s otevřenou pusou. Soupeře jsme však nepustili do gólové euforie a vstřelili rychlé dva góly. Na tabuli svítilo 5:1 a my věřili ve vítězství. Soupeř se opravdu snažil, ale fyzické síly odcházeli a my přidávali góly po soupeřových chybách. Na konci zápasu svítil stav 8:2 a my slavili vítězství na turnaji a zároveň sebrání titulu pacovským Blbounům, kteří nejspíše ze strachu ani nepřišli.

Napsal: Milan