Úvodník
Třebaže tento turnaj se konal v sobotu a neděli, pro nás začal vlastně už v pátek. Jelikož nás první zápas čekal hned od 8:00, rozhodli jsme se po odehrání pateční podnikovky vyrazit rovnou do Dačic. A cesta to byla vskutku veselá, neboť už cestou jsme mohli oslavovat 4. triumf v podnikovce v řadě, a tak si většina koupila na cestu nějaký ten alkohol (samozřejmě až na řidiče). Okamžitě po příjezdu mířili naše kroky do sídla turnaje, tedy do pizzerie U veselého kmotra, kde jsme se registrovali a také vydatně povečeřeli. Po vyřízení všech důležitých formalit následoval přesun do Motelu, kde jsme měli domluvené ubytování (někteří Motel nalezli hned a někteří si museli dát vyhlídkovou jízdu po Dačicích). Na Motelu pochopitelně pokračovali oslavy, do nichž se mohli zapojit už i jednotliví řidiči. Samozřejmě s vědomím brzkého ranního zápasu jsme nic nepřeháněli a po pár (asi tak 5-8) pivech jsme šli na kutě.
Raní vstávání nebylo nic příjemného (a kdybychom dopředu věděli jak s našim zápase bude, mohli jsme spát dál). Po rychlé snídani následoval přesun do Městské haly k prvnímu zápasu. Na místě jsme se však dozvěděli, že soupeř nedorazil a že jsme tedy vstávali zbytečně. Naskytnutého volna jsme využili alespoň k tréninkovému zápasu barevných proti černým. Hlavním cílem bylo se nezranit, což se málem nesplnilo: Papiňák stihl vběhnout do obou našich brankářů a Filip zase lehce pochroumat Matesovi ruku (takže turnaj pro nás mohl skončit dřív něž začal). Po tomto “prvním” zápase nás čekal přesun do druhé haly Pragovka k prvnímu ostrému zápasu. Čas před zápase každý využil po svém, někteří studovali hru soupeře, někteří se vydali do Penny a vrátili se Hello Kitty (velice užitečný míč, který jsme si během turnaje oblíbili), jiní pro změnu rozhýbávali své tělo při házení s frisbee a někdo dokonce dospával večerní oslavu. Poté co jsme konečně odehráli ostré utkání odebrali jsme se zpět na Motel, abychom mohli odložit věci a vydali jsme se přes zámecký park hledat nějakou zajímavou hospodu. Zakotvili jsme hned v první na kterou jsme narazili a to byla možná chyba (jelikož takhle postupoval asi každý). Na jídlo jsme si museli pěknou chvíli počkat (někteří více jak hodinu) a ještě k bylo takové nemastné neslané (pan Pohlreich by to tady asi hned zavřel). Přesto k zahnání hladu nám to stačilo, a tak jsme se s plnými žaludky odebrali do Tipsport baru, abychom fandili našim hokejistům v souboji s Ruskem. Tedy až na Milana s Ondrou, kteří se rozhodli jít zpět na Motel, ovšem na svou zpáteční cestu asi nebudou vzpomínat v dobrém (ale každý ať si to od nich raději zjistí sám). Nicméně vzhledem k blížícímu se večernímu zápasu jsme nestihli hokej dokoukat (stejně už bylo jasné že Rusáci dostanou naklepáno) a museli jsme i my ostatní vyrazit zpět na Motel. Po příjezdu do Městské haly byla naše nálada velice pozitivní, což dokazoval i Robinův vtípek, když poslal Papiňáka pro vodu do sprch, v nichž se zrovna sprchovala děvčata. Jelikož po zápase už byl čas večeře, a abychom nemuseli opět utrácet za jídlo v hospodě vydali jsme se do Penny s nápade, že si koupíme týmový gril a nějaké klobásky. Sice se říká, že v Penny mají různé věci, ale ať jsme hledali jak jsme hledali, gril jsme nenašli. A nepochodili jsme ani v Lidlu a ani v Prioru. Nezbylo nám tak nic jiného než si dát “chléb se sádlem” (ti chytřejší si dojeli na grilované masíčko ke Kmotrovi). Jakmile jsme se opět všichni slezli na Motelu, mohlo začít pokračování včerejších oslav. A jelikož KEPÍČEK MÁ RÁD RUMÍČEK, pilo se opravdu statečně. Aby to ovšem nevypadalo že pouze Kepi je alkoholik (i když v průběhu večera se mohl zadarmo podívat do Jihlavy…), Apu zvládl exnout dvoudecku broskvičky jako nic. Když se zásoby na Motelu tenčili přišel někdo (nejspíš Milan) s nápadem podívat se na turnajovou párty ke Kmotrovi, a jak to tak bývá, každý nápad se jeví jak skvělý. A tak se kvarteto Milan, Kepi, Apu a Pipiňák vydali (tedy spíš nechali Matesem odvézt) do víru zábavy. U Kmotra se zmíněná čtveřice dala do party s kolegy (a pozdějšími finálovými soupeři) z týmu Vidláků a ochutnávala alkoholový sortiment místního podniku. Když už se zábava začala zvrhávat vydali se čtyři mušketýři zpět (spíš byli vyhozeni). Ovšem přesto někteří nebo spíš někdo stihl ještě vyzdobit výlohu pizzerie svým pozadím a dát se do vášnivé diskuze s pracovníky pořádkové služby (jmenovat raději nebudeme, ovšem pozorný čtenář si to domyslí), za zpěvu písně “Vysoký jalovec” nakonec všichni v pořádku dorazili na Motel a šli spát (tedy skoro všichni, jeden výtržník házel ještě po Mírovi banán a flašku s pitím).
Další den nás naštěstí první zápas čekal až od 14:45, a tak bylo dost času na vyspávání (a že to někteří opravdu potřebovali). K snídani byly kolektivní tousty díky výbornému nápadu bratří Marešů vzít toustovač. Někteří se po snídani odebrali opět ke spánku, někdo trávilo volnou koukáním na Simpsnovi, někdo měl psát komentář ale nemohl (no jo, alkohol je metla lidstva) a někdo dokonce pletl pomlázku na následující den (pro ty co by nevěděli následovalo Velikonoční pondělí). Ještě před odjezdem na oběd jsme se museli všichni sbalit a Motel opustit. Po vydatném obědě (u většiny svíčková a sekaná) v příjemné hospodě U mlýna nás už čekal důležitý čtvrtfinálový zápas. Na tento zápas dokonce dorazili fanoušci, konkrétně rodina Papežova, která s námi následně vydržela do úplného konce, za což jsme velice vděční. Po čtvrtfinálovém zápase jsme zůstali v hale, kde nás čekalo i semifinále, jelikož následovali zápasy děvčat a tak bylo pochopitelně na co koukat. Po semifinále jsme se přemístili poslednímu finálovému zápasu. A jelikož i tento poslední zápas jsme zvládli (více o něm v podrobné reportáži níže) mohli naplno propuknout naše oslavy, umocněné individuálním oceněním Járy jako nejlepšího brankáře a Milana jako nejlepšího hráče amatérské kategorie. Jednou z cen, které jsme obdrželi byl i poukaz v hodnotě 600Kč ke Kmotrovi. Po včerejší návštěvě se nám tam však nechtělo moc vysedávat a tak jsem si nechali připravit 5 pizz na cestu, zároveň jsme chtěli být brzo doma abychom mohli tento úspěch pořádně zapít. Ještě cestou jsme zamluvili místa v Hejlis baru, kam se za námi po našem příjezdu přidal i Luděk a oslavy mohli propuknout. A ke komu všemu že se tedy Luděk přidal? Naše sestava na turnaji byla následující…
Mary, Jára – Oňas, Apu, Míra, Papiňák – Mates (C), Kepi, Milan, Jenc, Filip, Robin.
Závěrem bychom rádi poděkovali MUDr. Iloně Buřičové za finanční příspěvek na tento turnaj. Dále děkujeme již zmíněné rodině Papežových za podporu v hledišti (a pár fotek) a pořadatelům za parádní turnaj. V neposlední řadě je třeba poděkovat všem našim hráčům, kteří se o tento výjimečný úspěch zasloužili.
Můžete se těšit na video z turnaje, které nám pořadatelé ještě dodají.
Základní skupina: Pacovští Honzíci – DDM Oblázek Blansko 5:0 kontumačně
Komentář: Jelikož soupeř se k zápasu nedostavil připsali jsme si hned na úvod turnaje pohodové vítězství 5:0. Volný čas jsme alespoň využili k sehrání modelového zápasu barevných proti černým, které skončilo výsledkem 8:1 pro černé, kdo kde hrál je v podstatě nepodstatné :).
***
Základní skupina: Pacovští Honzíci – Dream Vidláci team 4:3 (1:2,3:1)
Komentář: První ostré utkání na turnaji jsem hráli hned proti jednomu z favoritů. Důvěru v brance na toto utkání dostal Jára. Od samého začátku se hrálo ve velkém tempu a bylo vidět, že oba týmy chtějí toto utkání vyhrát. První komu se podařilo skórovat byl soupeř, když využil naší chyby v obraně. O chvíli později to s námi bylo ještě horší, neboť soupeř se dostal do dvoubrankového vedení. Naštěstí do poločasu se nám podařilo díky Milanovi snížit na přijatelných 1:2. O přestávce jsem si řekli že musíme dostat více do střelby Apua, což se nám také dařilo. Po pár minutách druhé půle jsme dostali možnost přesilové hry, kterou jsou právě díky přesné Apuově střele využili a vyrovnali tak na 2:2. S nerozhodným výsledkem jsem se nechtěli spokojit a tak jsme se dál tlačili do koncovky, což přineslo i své ovoce. Do vedení nás další povedenou střelou poslal Apu. Bohužel další zbytečná chyba v obraně znamenala vyrovnání na 3:3. Poté dostal dokonce možnost přesilové hry i soupeř, což pro naši obranu znamenalo velké nebezpečí. Naštěstí jsme dlouhé dvě minuty přestáli bez újmy. Když už to vypadalo, že utkání skončí smírným výsledkem, Mates se dravě prodral před branku a poslal nás do vedení 4:3. Ve zbývající minutce se nám podařilo ustát drtivý tlak soupeře a připsat si tak velice cenné vítězství.
Branky: Apu (2), Milan (1), Mates (1)
***
Základní skupina: Pacovští Honzíci – FC Bílkov 5:1 (2:0,3:1)
Komentář: Posledním soupeřem ve skupině byl tým FC Bílkov, který jsme viděli hrát dopoledne, a tak jsme věděli co nás může čekat. Překvapivě aktivněji začal hrát soupeř a vypracoval si také první příležitosti, s nimiž si ovšem poradil Mary, na kterého přišla řada s chytáním v tomto zápase. Po chvilce jsme konečně začali hrozit i my, a netrvalo dlouho a dostali jsme se také do vedení, postaral se o to Kepi. V následujících chvílí jsme si však vybrali trochu střelecké smůly, neboť jsme trefili asi 3 tyčky a spousta dalších střel jen těsně minula soupeřovu branku. Toto “trápení” protrhl až Milan, který zvýšil na 2:0. Tím také první půle skončila. Ve druhé půli jsme opět byli aktivnějším týmem my a dál tlačili soupeře před jeho branku. O náš třetí gól se postaral Oňásek, který si parádně z obrany naběhl na Milanovu přihrávku a nedal brankáři šanci. Za tohoto rozhodnutého stavu se na hřiště také dostal Robin, aby dál sbíral zkušenosti. Jelikož bylo jasné, že bude rozhodovat každý gól (postup jsme sice měli ale nebylo jasné z na koho narazíme, neboť po odehrání všech zápasů ve skupinách se udělala jedna celková tabulka všech týmů, a z ní se tvořili čtvrtfinálové dvojice), dál jsme se snažili přidat nějaké branky. O tu čtvrtkou se postaral Milan. Poté jsme ovšem chybou v obraně dovolili soupeři alespoň čestný úspěch. Obdržený gól nás samozřejmě mrzel a chtěli jsme ho co nejdříve odčinit, a to se podařili Kepimu, který dal druhý gól v zápase. Se závěrečnou sirénou, nebo spíše těsně po ní se ještě trefil Robin, ovšem rozhodčí po domluvě tento gól neuznali. A tak jsme vyhráli “jen” 5:1. Bylo nám trochu líto Robina, páč každý gól pomůže a zároveň jsme doufali, že tento neuznaný gól nebude mít velký vliv na naše postavení v konečné celkové tabulce.
Branky: Kepi (2), Milan (2), Ondra(1)
***
Čtvrtfinále: Pacovští Honzíci – NARVUTO 7:0 (3:0,4:0)
Komentář: Do čtvrtfinále jsme se nakonec probojovali až z pomyslného 5. místa celkové tabulky všech mužstev, což nás při našem skóre +10 poněkud překvapilo (na první místo bylo potřeba +13). Náš soupeř měl stejné skóre jako my, jen se mu podařilo vsítit více branek, proto jsme očekávali, že nás nečeká nic lehkého. Naštěstí soupeř sám nám úvod zápasu velice ulehčil. Už po pár minutách byl faulován unikající Milan, a jelikož postupoval sám na brankáře bylo nařízeno trestné střílení. K jeho exekuci se postavil Mates a precizně provedeným blafákem nás poslal do vedení 1:0. O chvíli později jsem dostali příležitost přesilové hry, a i tuto soupeřem nabídnutou šanci jsem využili, tentokrát střelecky prosadil Apu, který překvapil soupeřova brankáře střelou přes celé hřiště. Rychle získané vedení nás patřičně uklidnilo a naopak soupeř, který se musel více tlačit dopředu tak v obraně nechával okénka pro naše hráče. Do přestávky se nám podařilo skórovat ještě jednou a sice Milanovi. Do druhé půle jsme šli s tím, abychom nedali soupeři jakoukoliv příležitost na zdramatizování zápasu, což se nám také dařilo, naopak jsme přidali i další branky. Na 4:0 zvyšoval svým druhým gólem Mates. Poté se před branku prodíral Filip, který byl v posední chvíli faulován a tak následoval další nájezd, ke kterému se tentokrát postavil dnešní oslavenec Papiňák. Udělal v podstatě to samé jako v první půli Mates a tak jsme už vedli 5:0. V závěru zápasu byl vyloučen další hráč soupeře, který dostal pětiminutový trest. Odevzdanému soupeři se nám v této přesilovce podařilo přidat další dvě branky díky Milanovi a Kepimu. Konečné vítězství 7:0 bylo velice zasloužené a my tak mohli slavit postup do bojů o medaile. Potěšující je také Járova vychytaná nula v tomto zápase.
Branky: Mates (2), Milan (2), Apu (1), Papiňák (1), Kepi (1)
***
Semifinále: Pacovští Honzíci – TJ Tatchenta Zhoř 5:2 (3:0,2:2)
Komentář: Do semifinále nám los určil nám dobře známý tým Tatchenty, a jelikož jsme s tímto týmem ještě neprohráli, byly naše vyhlídky na postup do finále optimistické. Chtěli jsme navázat na hru ze čtvrtfinále a také nedat soupeři mnoho prostoru, ovšem to se nám vůbec nedařilo. Přsto jsme zápas začali lépe a díky Mírově přesně střele jsme se dostali do vedení 1:0, které o chvíli později ten samý hráč vylepšil na vedení 2:0. A když po další zhruba minutě přidal náš třetí gól Kepi, vše nasvědčovalo že nás čeká další jednoznačný zápas. Jenže to jsme se šeredně spletli. Soupeř nás najednou svou aktivitou přehrával na celé čáře a my nevěděli kde nám hlava stojí (především obraně), několikrát se soupeř dostal do přečíslení 3 na 2 nebo 3 na 1, které naštěstí pro nás nedokázal využít, především díky vlastí nemohoucnosti (dvakrát netrefili prázdnou bránu a k tomu nastřelili asi 3 tyčky) a díky skvělých zákroků Maryho (ten musel dokonce ze svého repertoáru vytáhnout “tygří skok”). Do půlky jsme tak vedení 3:0 udrželi. O přestávce jsme si řekli, že takhle dál nemůžeme hrát, neboť by to v podstatě byla sebevražda. Zpočátku se nám podařilo utlumit soupeřův tlak a dokonce díky Matesovi jsme se dostali do čtyřbrankového vedení. Jenže pak jsme se opět jen bránili a doufali že soupeři se nepodaří skórovat, o což se dlouho zasluhoval Mary. Jenže pár minut před koncem už ani on nestačil a soupeř snížil na 1:4. Ještě více se utkání zdramatizovalo minutu před koncem, když jsme dostali druhý gól. Soupeř se ve snaze za vyrovnáním pokusil dokonce o power-play, jenže chybnou rozehrávku vystihl Milan a gólem do prázdné branky nás poslal do finále.
Branky: Míra (2), Milan (1), Mates (1), Kepi (1)
***
Finále: Pacovští Honzíci – Dream Vidláci team 5:0 (0:0,4:0,1:0)
Komentář: Okamžitě po odehrání semifinále jsme se přesunuli z Městské haly do haly Pragovka, kde na nás čekal poslední a nejdůležitější zápas celého turnaje, tedy finále amatérské kategorie. Na všech hráčích byla patrná únava z náročného víkendu (ať už z herního, nebo společenského vytížení), která se ještě znásobila poté, co jsme se dozvěděli, že finále se bude hrát 3×10 minut. Ovšem jakmile utkání začalo, veškerá únava byla ta tam a všichni jsme šli za svým cílem. Na rozdíl od předchozího vzájemného zápasu ze skupiny začalo toto utkání pozvolněji a bylo jasné, že ani jeden tým nechce udělat zbytečnou chybu. Do první velké příležitosti se dostal soupeř, jenže gólovou radost jim, i za cenu vyloučení, překazil Míra. Následující oslabení tak bylo první velkou zkouškou naší obrany v tomto zápase, a v této zkoušce jsme obstáli na výbornou. Za celé dvě minuty jsme soupeře v podstatě nenechali vystřelit. Tento částečný úspěch do nás vlil ještě více sil a postupně jsme získávali více ze hry. Bohužel ani jedna naše šance gólem neskončila, a jelikož ani soupeř své šance v první půli nevyužil, šlo se do přestávky za nerozhodného stavu 0:0. O přestávce jsem si říkali že jsme lepším týmem a že by to chtělo korunovat nějakým gólem. Samozřejmě jsme ale stále museli myslet i na zadní vrátka a dál nedat soupeři příležitosti ke skórování. Začátek byl opět opatrnější, ovšem tentokrát jsme se do první velké příležitosti dostali my a naštěstí jsme ji také využili, postaral se o to Mates, který přesně umístěnou střelou nedal gólmanovi šanci. Získané vedení nás ještě více nabudilo a na soupeřovu obranu se valil jeden útok za druhým, což vyústilo v možnost přesilové hry pro náš tým. A stejně jako v prvním vzájemném zápase i tentokrát jsme ji dokázali využít, když se parádně v brankovišti zorientoval Kepi a zvýšil na 2:0. V této chvíli jsme utkání jednoznačně dominovali. Do další ohromné příležitosti se dostal Jenc, jenže jeho střela, která mířila do odkryté branky se o tyčky odrazila do brankáře a poté ven. V další příležitosti se poté ocitl i Filip, ovšem ani on neměl dostatek střeleckého klidu. A tak to na sebe musel vzít Mates a svým druhým gólem v zápase zvýšil už na 3:0. A aby toho nebylo málo, o pár chvilek později se prosadil ještě Milan, který byl později direktorátem turnaje vyhlášen nejlepším hráčem amatérské kategorie, a skóre najednou bylo 4:0. Tímto rozdílem také druhá “snová” třetina skončila. Do poslední části jsme nastupovali s vědomím poměrně “luxusního” náskoku, ovšem také s pokorou (všichni víme co dokázal Tatran ve finále, ovšem my nejsme tak špatní jako Ostrava, že? :)). Bylo jasné, že soupeř se bude hodně tlačit do koncovky a také hodně napadat, což se také potvrdilo. Po většinu této třetiny měl míček soupeř a neustále se snažil o korigování výsledku. Dvakrát nás dokonce zachránila branková konstrukce. S přibývajícím časem to s našimi nadějemi na udržení vedení bylo stále lepší a lepší. Navíc, když necelé dvě minuty před koncem jsme dostali příležitost další přesilovky bylo v podstatě rozhodnuto. Po většinu zbývající doby putoval míček po ose Milan, Mates, kteří ho nechtěli soupeři půjčit. Navíc se v poslední vteřině ještě prosadil Mates, čímž dovršil hattrick ve finále a zároveň korunoval naší 100% úspěšnost přesilových her na tomto turnaji. Za zmínku zároveň stojí další Járova vychytaná nula, díky čemuž se i on dočkal individuálního ocenění v podobě nejlepšího brankáře amatérské kategorie. Po předání zlatých medailí a poháru jsme se tak mohli oddat bujarým oslavám přímo na hrací ploše.
Závěrem je třeba poděkovat soupeři za výborné utkání, divákům za dech beroucí atmosféru, pořadatelům za precizně zorganizovaný turnaj, rodině Papežových za podporu a fandění při všech nedělních zápasech a samozřejmě všem hráčům kteří na se tomto úspěchu podíleli….DÍKY!!!
Branky: Mates (3), Milan (1), Kepi (1)